Autenticita a emoce

AUTENTICITA.
EMOCE. 

Dvě obyčejná slova, ale s obrovským smyslem a významem. V pracovním prostředí se často přehlížejí. Máme pocit, že do práce prostě nepatří. Není tam na ně místo. Je potřeba být profesionální, zachovat si “dekorum”, udržovat si odstup, být neosobní a soustředit se na výkon. Jenže… 

I v práci jsme lidmi a pracujeme s lidmi. A my lidé jsme emoční. Emoce jsou nedílnou součástí našich životů. Bez nich bychom byli jen “leklé ryby” nebo “studené čumáky”. Toužíme po tom, dávat své emoce najevo. Být sami sebou. Ale nedovolujeme si to. V běžném životě a v tom pracovním už vůbec ne. Tam to totiž nepatří, že?

Ale co když je to právě autenticita, co nás může posunout dál?
Co když jsou emoce tím, co nám dává sílu čelit každodenním výzvám a rozhodnutím?

Být autentickým znamená být sama sebou - sám sebou.
Přestat hrát něco, co prostě nejsme.
Je to odvaha ukázat svou pravou tvář ve všech situacích.

Ve chvílích, kdy se nám daří i nedaří, kdy jsme šťastní i nešťastní. Když odhodíme svoje ochranné masky, otevřeme se tak skutečnému životu - vztahům, které stojí na důvěře i respektu. Lidé kolem nás pak cítí, že se na nás mohou spolehnout, cítí tu autenticitu, tu naši opravdovost. Cítí, že nejsme jen další figurkou v šachové hře, ale že jste opravdovým člověkem, který chápe, podporuje, cítí a opravdu žije.

Ve chvíli, kdy se přestaneme skrývat, začnou se dít věci. Změní se naše prostředí, vztahy jsou pevnější, posílené, komunikace je jasnější a přímější a spolupráce prostě přirozeně plyne.

Autenticita je naší odvahou.
Autenticita nám dává sílu a odvahu říct, co si opravdu myslíme a také si za tím stát. A mimojiné tím pomáháme i svému okolí. Tím, že my jsme autentiční, tak dovolujeme i ostatním být sami sebou, inspirujeme je, aby se už neschovávali. Tím se vytváří prostor, kde se lidé cítí přijímáni a oceňováni za to, kým skutečně jsou. A v takovém prostředí se nám skvěle žije i pracuje.

Emoce jsou naší silou.
Jsou to ukazatelé na naší cestě životem, jsou naši průvodci. Díky nim víme - cítíme, co je pro nás důležité, kde máme své vlastní hranice a kdy je čas se rozběhnout vpřed a kdy je naopak čas, udělat někdy třeba i krok zpět. Mohou nám pomoci mnohem lépe porozumět sobě i ostatním, pokud s nimi začneme pracovat vědomě, pokud si dovolíme je prožívat. Pokud se jich přestaneme bát a přestaneme je potlačovat.

Hodně z nás si myslí, že projevit emoce je znakem slabosti, zranitelnosti. Ale je to přesně naopak. Jsou neuvěřitelným zdrojem naší vlastní síly, pokud jím dovolíme být přirozenou součástí našeho života - tedy tím, čím doopravdy jsou.

A jak to je v pracovním prostředí?
V práci máme často tendenci své emoce potlačovat. Bojíme se, abychom neukázali nějakou svoji slabost, zranitelnost nebo abychom nepůsobili neprofesionálně. Ale když své emoce ignorujeme, potlačujeme, tak se v nás hromadí. Uvnitř nás vzniká stres z rozporu, kdy naše tělo ví, že bychom měli něco vyjádřit a dát najevo, co cítíme, ale rozumově si to prostě zakážeme. 

Ovšem jednou se i tyto nahromaděné emoce prostě dostanou ven a pokud je jich hodně, může to být i velmi destruktivním způsobem - zničujícím pro nás i naše okolí a především vztahy. Pokud s emocemi, ale budeme pracovat vědomě, umožní nám to jednat s jasnou hlavou a přitom zůstat věrni sami sobě. 

Víte, naše emoce jsou signály, které nám říkají, co se v našem životě děje a co je třeba změnit. Když jim budeme naslouchat a pracovat s nimi, získáme klíč k hlubšímu pochopení sebe i ostatních. 

A právě v tom tkví propojení autenticity a emocí. Autenticita a emoce jdou ruku v ruce. Když jsme autentickými, dovolujeme si prožívat a projevovat své emoce bez strachu z odsouzení. A když vědomě pracujeme s emocemi, dokážeme jednat autenticky i v náročných situacích. 

Autenticita nám umožňuje navázat skutečné spojení s ostatními.
Emoční inteligence nám pomáhá tato spojení udržovat a rozvíjet.

• Ale co když se bojíme být sami sebou? 
• Co když máme pocit, že ukázat své pravé já nás vystaví kritice nebo nepochopení? 
• Co když máme strach, že někdo naši zranitelnost zneužije?

Je to přirozený strach, který v sobě máme všichni. Je to jeden z našich naprosto základních strachů. Ale je důležité si uvědomit, že být autentickým je o tom, že jednáme v souladu se svými hodnotami, že jsme otevření a upřímní v situacích, kdy na tom záleží a že přitom všem ale respektujeme hranice své i všech ostatních.

Práce na sobě je dlouhodobá cesta. A týká se to jak emocí, tak i autenticity. Je to cesta neustálého hledání rovnováhy mezi tím, co cítíme, a tím, co sdílíme.

Proč se tedy neodvážit a nezkusit to? Začít malými kroky – být o trochu více sám sebou každý jeden den, naslouchat svým emocím a nechat je promluvit. Úspěch totiž není jen o tom, čeho dosáhneme, ale i o tom, jak se na té cestě cítíme. My i lidé v našem nejbližším okolí.

Obrázek je z fotobanky Canva.