EMOCE. Všichni je máme. Ať už si je přiznáme nebo ne, všichni je cítíme. A v našem životě jde o to, jak se k nim dokážeme postavit. Budeme je můžeme vnímat jako něco nepřátelského, co nechceme a už vůbec nechceme, aby je viděl nebo objevil někdo jiný. Nebo se z nich stanou naši “nejbližší”?
Pomohu vám najít vyváženost ve vašem prožívání, ve vašich emocích. Se mnou ztratíte pocit, že vás ovládají a opustíte svůj strach se projevit. Stane se z vás úžasná a vyrovnaná lidská bytost, jejíž krásu najednou začnou vnímat úplně všichni a především VY SAMI.
Možná vás napadá: “To jsou zase vzletná slova a sliby na nějakém webu. Já už jsem zkoušel/a kde co a nikdy se nic nezmění. Pořád je mi stejně na nic…”
Máte pravdu, nic se nikdy nezmění, pokud něco nezměníte vy sami. Ať už se nám v životě děje opravdu cokoliv (ať už se nám to líbí nebo nelíbí), tak my sami jsme ti, kdo za to nesou plnou odpovědnost. My sami jsme tvůrci svého života. A vždy záleží jen na nás a na tom, pro co se rozhodneme. Můžeme využít pro nás mnohem jednodušší řešení a dělat stále stejné věci (a přitom očekávat jiný výsledek) nebo můžeme začít dělat věci jinak. A pak se může začít měnit i náš život a to, jak se v něm cítíme.
Dana Zechmeisterová (mé naprosto celoživotní nastavení)
Jen to čtu a naskakuje mi husí kůže po celém těle. Ale když jsem si to konečně - až v dospělosti - dovolila, přišel pocit tak obrovské úlevy. Jako by praskly všechny železné obruče kolem mého těla, které mě celou dobu svazovaly.
Ze všech stran jsme zahlceni a přehlceni všemi možnými impulzy. Útočí na všechny naše smysly naprosto všude. My pak v klidu, rádi a s nadšením odevzdáváme to, co si myslíme a co je opravdu naše umělé inteligenci, aby za nás něco vytvořila. Odpojujeme se od toho, co prožíváme a co cítíme uvnitř nás samotných. Odpojujeme se sami od sebe.
A pak jen víme či cítíme nějakým šestým, třicátým nebo stým smyslem, že je něco špatně. Ale neumíme to pojmenovat, neumíme říct, co nám je, co se nám děje. Jen cítíme naprostou nespokojenost se vším, někdy vyhoření, radost se nám obloukem vyhýbá. Ale to hlavní je - nikdo to na nás nesmí poznat! Takže si zase nasadíme svojí masku úspěšné, radostné bytosti a jdeme mezi lidi - ať už ty opravdové nebo na sociální sítě.
Možná jsem moc ostrá. Ale někdy jsem i neskutečně neostrá. Ale víte, já už taková opravdu jsem. Na někoho moc přímá, na někoho míň a na někoho jdu hodně velkou a jemnou oklikou. Mým darem je to, že se umím nacítit na jinou lidskou bytost, vnímám všechny její strachy, radosti, smutky, prohry, výhry, vzestupy i pády. Cítím, co vás těší i trápí, čeho se bojíte, z čeho máte naopak radost a těšíte se na to.
