Musím. Chci. Potřebuji. Měl/a bych.

Tahle slova nás provází celým životem, každý, každičký den. Jsou to takové naše dennodenní vnitřní konflikty mezi tím, co musíme, co bychom chtěli, co potřebujeme a co bychom měli dělat. 

Rozdíly mezi těmito pojmy ale nejsou jen slovní hříčky, jak by se mohlo zdát. Je za nimi hluboký význam, který nás ovlivňuje v rozhodování, má vliv na naši psychiku i celkovou pohodu. Přesně tyto konflikty u nás totiž často mohou vést k pocitům stresu, úzkosti i vyčerpání.

• MUSÍM. Naše povinnosti, úkoly a tlak. Něco prostě musíme udělat, je to nutnost.
• CHCI. Představuje naše touhy a přání, je za tím i naše motivace se do něčeho pustit.
• POTŘEBUJI. Je většinou propojeno s našimi potřebami - základními potřebami.
• MĚL/A BYCH. A tímto vyjádřením si na sebe nakládáme. Snažíme se naplnit různá společenská očekávání nebo vyhovět našemu vlastnímu vnitřnímu kritikovi.

Které z těchto slov je ve vašem životě zastoupeno nejčastěji? Každý jsme v jiné situaci a každý z nás to bude cítit a mít naprosto jinak. Ale v životě, jako ve všem, jde o rovnováhu a vyváženost. 

• Všichni totiž máme nějaké povinnosti, které prostě musíme udělat.
• Všichni máme svá přání a touhy, které si chceme splnit.
• Všichni něco potřebujeme pro to, abychom mohli žít klidný a spokojený život.
• Všichni bychom určitě něco měli dělat - třeba si každý den vyčistit zuby 🙂

Ale hlavní rozdíl mezi všemi lidmi spočívá především v tom, jak moc ve svém životě něco MUSÍ, něco CHTĚJÍ, něco POTŘEBUJÍ a něco BY MĚLI. 

Když totiž pořád jen něco musíme, dostáváme se postupně do obrovského tlaku. Ztrácíme pojem o tom, co bychom v životě chtěli, nebo co potřebujeme. Úplně to z našeho života mizí. 

A stejný nepoměr nastane i v situaci, kdy budeme jen něco chtít. Půjde nám jen o splnění našich přání a tužeb a bude nám jedno, že přitom máme i nějaké povinnosti, které nelze odložit. Toužíme jen po našich snech a všechno ostatní nemá význam.

A když něco potřebujeme? Tohle slovo většinou používáme ve spojení s naplněním našich základních potřeb. Potřebujeme pít, jíst, bydlet, spát, … Ale často taky potřebujeme peníze, potřebujeme pochválit, potřebujeme ocenit za něco, co se nám povedlo a sami se pochválit neumíme. Nebo potřebujeme být součástí nějakého většího celku, aby nám bylo dobře.

A jak je to s tím, když bychom něco měli dělat? Plníme společenské standardy, i když nám v nich třeba není dobře. Nebo se snažíme nevyčnívat z řady, protože se to “nenosí”. Máme strach vzít si do kanceláře barevné oblečení, protože ostatní ho taky nenosí. Určitě vás napadne spousta dalších příkladů z vašeho vlastního života.

Takže jak do svého života dostaneme tu vyrovnanost a spokojenost?
Neříkám, že je to jednoduché. Jako vždy - je to o tom, že pracujeme sami se sebou, se svým myšlením.

Moje rada zní: Změňte perspektivu toho, jak se na svůj život díváte, jak ho žijete. 

Opravdu všechny ty věci, o kterých tvrdíte, že je “musíte dělat” - dělat musíte? Nebo je pro své okolí “dělat chcete”? Asi to nebude vaše nejtajnější přání - např. vyprat pro svou rodinu, ale svým způsobem to pro ně udělat chcete. Chcete se o ně postarat. Jen se z toho postupem času stala “povinnost a úkol”. Protože přeci nemohou chodit ve špinavém oblečení, takže “bych jim to nejprve měla” vyprat a následně se z toho stane “musím jim to vyprat”. A někde mezitím je i “potřebuji”, aby měli vypráno. Takhle to v našem životě může být naprosto se vším, s každou situací, kterou zažíváme. 

A další věc, která nám může pomoci, je převzít zodpovědnost za to, co se nám v životě děje. Protože jen my sami jsme tvůrci našich životů. My sami ovlivňujeme to, co se nám v životě objevuje za situace a jak k nim přistoupíme a jak se v nich zachováme. Jestli si vybereme přístup “oběti” - kdy jen něco musíme, nebo “tvořitele” - který ve všem vidí příležitosti pro svůj růst a pohyb vpřed. V důsledku je to vždy vše jen o našem rozhodnutí, kým v životě chceme být.

Moc vám přeji, abyste se dokázali rozhodnout a neměli na sebe příliš velká očekávání a tlak. Protože pocity selhání, nedostatečnosti nebo i totálního zahlcení úkoly nám zdravotně příliš neprospívají. Když nejsme dost nebo když jsme příliš zahlceni a máme pocit, že to nezvládneme a nestihneme, reaguje na to náš pohybový systém. Pokud nám některé věci přijdou přehnané a nedokážeme se s nimi vyrovnat, může se nám ozvat náš trávicí systém - ať už bolením žaludku nebo jen rychlejšími pohyby ve střevech.

Proto buďte k sami k sobě ohleduplní a milí a rozhodněte se tak, aby vám v životě bylo dobře. Mějte se krásně a zase někdy 🙂 

Obrázek je z fotobanky Unsplash.