Tajemství krásných vztahů

Sedla jsem si k tomuto tématu a víte, co se stalo? Normálně mi nastoupily pochybnosti. Můžu já vůbec někomu něco říkat o krásném partnerském vztahu a o tom, jak ho dosáhnout? Vždyť když se nad tím zamyslím kriticky, nad tím, jaký máme vztah my doma, tak přece nemůžu nikomu kázat o tom, jak na to.

Ale víte co? Já můžu. Stejně jako kdokoliv jiný. Protože i když ten náš vztah, není dokonalý a podle příruček a různých pravidel a podle bůhvíjakých návodů, tak je prostě skvělý a neskutečně krásný. I když vždycky nejsme jako na růžovém obláčku a neplní se nám všechna přání ihned nebo někdy vůbec.

Jaký by měl být vlastně vztah? Vyrovnaný, legendární, ohleduplný, milující, s jistotou, bez pochybností, s odevzdaností, s respektem, s úctou, s láskou, s porozuměním, s pravdivostí, … Doplňte si charakteristiky podle toho, jak to cítíte právě vy. Protože váš vztah by měl být právě takový, jaký ho chcete mít právě a jenom vy. 

Ke krásnému vztahu totiž patří naprosto vše. Jak ten růžový obláček, kdybychom si snesli modré z nebe, tak i občasná “Itálie”, kdy se na něčem neshodneme. Ale vždy by to mělo být tak, že k sobě v tom vztahu máme stále respekt a lásku. 

• Respektujeme názory a přesvědčení toho druhého, i když jsou jiné než naše.
• Respektujeme emoce i pocity, i když to cítíme jinak. 
• Respektujeme chování a zvyky partnera - pokud to neubližuje nám samotným.
• Respektujeme osobní prostor a nezávislost, i když bychom s ním chtěli být pořád.
• A především respektujeme svobodu našeho partnera. Má právo se rozhodnout o svém životě sám, ať už se jedná o kariéru, přátelství nebo osobní růst.

My lidé se v našich životech moc neumíme ubránit tomu, abychom měli nějaká očekávání. A v partnerských vztazích jsme v tom přímo přeborníci. Nejlíp víme:

• jak by měl ten druhý jednat v daných situacích, 
• jak by se měl zachovat, 
• jak by nám měl udělat radost, 
• jak by o nás měl pečovat, 
• jak by se měl nechat opečovávat pro změnu on, 
• co by se mu mělo líbit, protože se to líbí nám, …

Myslím, že seznam našich očekávání může být klidně nekonečný.

Bohužel ale platí jedna důležitá pravda, kterou si neuvědomujeme. 
Naše očekávání jsou strůjcem všech našich zklamání. 
A především těch ve vztazích. Když něco očekáváme, a ten druhý to neudělá tak, jak my bychom si přáli, tak zažíváme obrovské zklamání. A to nás sakra bolí. 

Je pro nás přirozené, něco očekávat. Ale když se naučíme tohle v sobě vypnout a jen přijímat to, co k nám přijde a plně si to užívat a především vnímat, bude se nám žít mnohem krásněji, lehčeji. Chápu, že se mi to velmi lehce říká/píše a že to tak lehké ve skutečnosti není, ale pojďme si to vzít do reality.

Příklad ze života

Očekávání ženy: Ženy například často tajně touží po tom, aby jim jejich partner dokazoval svou lásku vlastně téměř neustále. Aby jim neustále slovy skládal láskyplná vyznání, zahrnoval je květinami, drahými večeřemi, dárky. Aby jim věnoval veškerou svou pozornost.
Ale pro mnoho mužů to může být velmi svazující. Pro ně je třeba tím největším vyjádřením lásky pro vás to, že pověsí tu poličku na knihy, kterou si tak dlouho žena přeje, nebo že posekají zahradu, umyjí auto apod. Na svá slova jsou skoupí a když už vysloví ta krásná slova “miluji tě”, myslí je opravdu smrtelně vážně, platí pro ně a není potřeba jimi třeba plýtvat, tak je používají jen velmi zřídka.

Očekávání muže: Na druhou stranu muži mohou očekávat to, že s nimi jejich partnerka bude nadšeně sledovat třeba fotbalový zápas nebo něco jiného, bude se účastnit adrenalinových zážitků nebo různých sportů. 
No a pro danou ženu to může být naprostá noční můra. Může to být žena, která si ráda čte, má ráda svůj klid, romantické procházky, posezení v kavárně, …

Jak z toho ven?

Má rada je naprosto jednoduchá. KOMUNIKUJTE SPOLU. Mluvte spolu. Ptejte se a odpovídejte si. Buďte zvědaví. A chtějte to vědět. Protože to je přesně to, co udělá ten pevný základ vašeho vztahu. Je možné, že se dozvíte i něco, co se vám třeba líbit úplně nebude, ale najednou to pochopíte a optika, jakou pohlížíte na tu danou věc, se vám úplně změní. 

Uvedu příklad - dokonce můj vlastní. 
Pro mě osobně je tím největším vyjádřením lásky to, že můžu večer usnout na rameni svého partnera nebo se k němu večer přitulit a jen tak být a koukat na televizi. Je to pro mě prostě úplně nejvíc. A vím, že pro něj to je něco, co tak úplně nemusí. 
Pro něj je třeba skvělý způsob, jak mi dát najevo, že mě miluje to, že mě polechtá kdykoli jde kolem mě a má příležitost. Mě to přitom neuvěřitelně vytáčí. 
Ale ve chvíli, kdy jsme oba pochopili, co to pro toho druhého vlastně znamená - že to není o tom, že si ho chci uzurpovat jenom pro sebe a nedovolím mu dýchat a že to pro něj není o tom, že mě chce jen zlobit a naštvat - náš pohled na tyhle konkrétní činnosti se naprosto změnil. 
Já se s láskou nechám zlehtat a přijímám tento úžasný projev lásky a nevnímám to už vůbec jako otravování. A můj partner mě s láskou nechá usínat na svém rameni.

Takže to zopakuji znovu.
KOMUNIKUJTE SPOLU.
Komunikace ve vztahu je základ naprosto všeho.

Neočekávejte, že ten druhý ví, co přesně očekáváte. Neví. A nevíte to ani vy. Nemůžete to vědět. Nikdo z nás nemá jasnovideckou kouli. Ptejte se. Chtějte to opravdu vědět, ne se jen domnívat a myslet si. Nejhorší a zároveň nejčastější věta, kterou slýchám z úst svých klientů je: “Ale já jsem si myslel/myslela, že …”

Neopakujte stejné chyby stále dokola. 
Neočekávejte.
Buďte v přítomnosti. 
Plně vnímejte svého partnera a to, co dělá.
Vnímejte i to, co to pro něj opravdu znamená. Proč to vlastně dělá.
Užívejte si svůj vztah se všemi jeho vzestupy i propady.
Respektujte se.
Milujte se.

Obrázek je z fotobanky Canva.